Největší velbloud pražského stáda vládne svému harému s rozvahou a bohorovným klidem už více než deset let. Bezpečně ho poznáte podle toho, že se mu celý přední hrb překlápí na pravou stranu.

Jepe se narodil 20. dubna 2002 v dánské zoo v Aalborgu a v pražské zoologické zahradě žije již od roku 2003. Nahradil tehdy samce Kňáberta a stejně jako on obývá výběh společně se stádem samic a případně i jejich mláďaty.

Velbloudí samci někdy dovedou být nepříjemní či dokonce útoční, ale Jepe má klidnou a přívětivou povahu. To se nejlépe projeví ve chvíli, kdy dojde v jeho velbloudí rodině k nějaké nesrovnalosti. Jepe vše řeší s nadhledem a rozvahou.

Stejně jako ke svým družkám a mláďatům je Jepe přátelský i k lidem a nikdy nevynechá příležitost nechat se podrbat nebo si vzít nějakou dobrotu. Opatrně sebere mrkvičku nebo jablko měkkými sametovými pysky a dává pozor, aby nikoho nekousl. Nejraději ze všeho polehává ve stínu stromů, obklopen svým harémem, rytmicky přežvykuje a přimhouřenýma očima sleduje okolní dění. To ale neznamená, že by Jepe byl nějaký flegmatik. Když má pocit, že by se na jeho svěřence chtěl někdo jen křivě podívat, je ihned připraven je bránit.

Jepe se za dobu svého kralování v pražském velbloudím harému stal otcem již více než 15 mláďat.

The largest camel in the Prague herd, Jepe rules his harem with prudence and imperturbable sang-froid, and has already been at it for over ten years. You can easily recognize him: his entire front hump tends to teeter to the right.

Jepe was born in Aalborg Zoo in Denmark on April 20, 2002, moving to Prague in 2003. He replaced a male named Kňábert and, just as Kňábert had done, Jepe, too, shares an enclosure with a herd of females and their young.

Male camels can sometimes be rather disagreeable or even aggressive, but our Jepe has a calm and genial disposition. This can best be appreciated when there is some disagreement within his hoofed family – for Jepe resolves any dispute with grace and composure.

Jepe treats people just as he treats his wives and children: with friendliness. He never misses a chance to get a good scratching – or a delicious treat. Gingerly, he grasps the carrot or apple with his soft velvety lips and is very careful not to bite anyone. His favorite pastime is to lounge in the shade of trees, surrounded by his harem, rhythmically ruminating and studying his surroundings through squinted eyes. Yet he is far from an apathetic creature. For if he should feel that someone has but looked askance at his protégées, he is immediately ready to defend them.

In the course of his reign over his ungulate harem, Jepe has already sired over 15 calves.

Mezi hrochy byste asi gentlemana nehledali. Přesto tohoto tříapůltunového rodáka z Prahy provází pověst galantního dobráka, který se chová nadmíru shovívavě nejen vůči samicím, ale i vůči mláďatům.

Slávek, hroch obojživelný, se narodil 30. října 1984 jako deváté mládě v pražské zoo. Jeho rodiče, samice Zaira a samec Zulu, pocházeli z budapešťské zoologické zahrady a kromě Slávka v Praze odchovali i vůbec první pražské mládě a také dvojčata – u hrochů naprosto nevídaný jev. Sám Slávek se již rovněž stal několikrát otcem a od roku 2012 obývá moderní pavilon v horní části zoo.

Slávek se vyznačuje klidnou a mírumilovnou povahou. Ačkoliv je mohutný (váží odhadem 3,5 tuny a vyrovná se tak i samicím slonů indických), nijak svou sílu zbytečně neprosazuje. Naopak – je výjimečný tím, že se nechová nesnášenlivě k mláďatům a během odchovů není nutné ho oddělovat, což je v podmínkách zoologických zahrad skutečná rarita. Přezdívku hroch gentleman si skutečně zaslouží!

Největším dramatem Slávkova života byla nepochybně povodeň v srpnu 2002, která starý Pavilon velkých savců, v té době Slávkův domov, zcela zaplavila. Zatímco jeho tehdejší partnerka s dcerou zaplatily velkou vodu životem, Slávek ji přežil.

Po celou dobu povodně zůstal v pavilonu a naštěstí nenašel otevřené dveře ven – kdyby se tak stalo, Slávek by mohl uprchnout mezi lidi a to vzhledem k nebezpečnosti hrochů nebylo možné riskovat.

Jeden den však chovatelé vůbec netušili, zda Slávek žije. Nikde po něm nebylo ani památky. Přes usilovné a často krkolomné pátrání ho nikdo v pavilonu nenašel a všichni ho považovali za ztraceného. O to větší bylo překvapení, když dva dobrovolní záchranáři vylámali otvor v kovových dveřích na ochozu pavilonu a zjistili, že Slávek uvíznul na zcela nečekaném místě.

Při velké vodě zřejmě plaval v celém prostoru pavilonu, kde byli kromě hrochů chováni také nosorožci a sloni, a zamířil i nad stání slonů. U stropu tam byl ochoz pro personál a právě za jeho hrazením Slávek po opadnutí vody zůstal. Další den po svém objevení se Slávek dostal do opačné části pavilonu, na ochoz nad expozicí nosorožců. Podařilo se mu hlavou vyrazit okno a poněkud nesvůj sledoval dění venku.

Zapeklitý problém, jak Slávka bezpečně dostat dolů, tehdy pomohla vyřešit firma Skanska. Slávka nejdříve chovatelé přesvědčili, aby na čas vyklidil prostor nad nosorožčími stájemi, a posléze se musel sbíječkou vylámat otvor dostatečně velký pro našeho povodňového hrdinu. Dělníci nakonec připravili šikmou rampu do výběhu, po níž Slávek celkem ochotně sešel do bezpečí. U nosorožců hostoval několik dní, protože jeho vlastní bazén popraskal a bylo potřeba ho důkladně opravit.

V tehdejším nosorožčím výběhu nebyl bazén, a tak Slávka alespoň kropil hadicí každý, kdo šel právě kolem. První den hroch ani nechtěl jíst, ale už v noci dokázal hbitě přešplhat hrazení mezi oběma nosorožčími výběhy a tak dokázal, že mu zřejmě nic vážného není. Když konečně nastal ten slavný den, kdy se mohl Slávek vrátit, hasiči mu do bazénu napustili vodu a první, co hroch udělal, bylo pořádné napití. Teprve jakmile hladina vody v bazénu viditelně klesla, Slávek si lehnul a blaženě se ve vodě protahoval.

Během podzimu nastalo hledání nové samice, která by Slávkovi zpříjemnila nucenou samotu. Podařilo se – už koncem listopadu dorazila tříletá samička Maruška, která se narodila v ostravské zoo. Proti Slávkovi byla malá a jejich seznamování neprobíhalo právě mírumilovně, ale nakonec Slávek uznal, že ten drobek je skutečně jeho nastávající partnerka a ne mládě, a oba vytvořili spokojený pár. V roce 2013 tak Maruška úspěšně vychovávala již druhého společného potomka.

You might not expect to find a gentleman among hippopotami – but this three-and-a-half-ton native son of Prague has earned a reputation as a chivalrous and kindhearted male who is exceedingly indulgent not just towards females, but also towards calves.

Slávek was born on October 30, 1984, as Prague Zoo’s ninth native-born hippo. His mother Zaira and his father Zulu came from Budapest Zoo and, apart from Slávek, they raised Prague’s very first hippo baby as well as a pair of twins – something utterly extraordinary in hippopotami. Slávek himself has sired several offspring. In 2012 he traded up and moved into a modern hippo house in the upper zoo.

Slávek has a calm and peaceful disposition. Despite his massive bulk (his estimated weight is 3.5 tons, which puts him in the same weight class as Indian elephant females), he does not like to throw his weight around needlessly. Quite the contrary – he is exceptional in that he tolerates calves, which means that we do not have to isolate him when his partner is raising babies. Such tolerance is rarely seen in hippos in zoo captivity. He has truly earned the sobriquet of “gentleman”.

The biggest drama of Slávek’s life was, undoubtedly, the August 2002 flood. The entire Large Mammal House, Slávek’s home at the time, ended up completely under water. Slávek survived; his partner and his daughter did not.

He spent the entire flood inside the pavilion, and, by good fortune, did not chance upon an open door that led outside – had that happened, Slávek could have escaped and come into contact with people, which would have been an unacceptable risk, given that hippos are dangerous animals.

One day, however, his keepers had no idea whether Slávek was still alive. Not a trace of him was to be found. An intensive and hazardous search inside the pavilion turned up nothing; everyone thought we had lost him. Imagine our surprise, then, when two volunteer rescuers, having smashed their way through a metal door on the pavilion’s gallery, happened upon Slávek, who had been stranded in a most unlikely place.

It appears that he had been swimming around the entire flooded pavilion – which had been home also to rhinoceroses and elephants – and finally made for the space above the elephant stalls. There, near the ceiling, was a gallery for zoo staff, and it was behind the gallery’s railing that Slávek ended up when the water had receded. He did not stay there, though. The day after his reappearance he made his way to the other side of the pavilion – to the gallery over the rhinoceros exhibit. There, he butted open a window with his head and, seeming a little out of sorts, set about observing the goings-on outside.

The tricky problem of how to get Slávek down safely was solved thanks to the company Skanska. First, keepers persuaded Slávek to leave the area over the rhinoceros stables for a while. Then, a jackhammer was used to make a hole large enough for our flood hero to pass through. Workers then put up an inclined ramp that led down into the enclosure and Slávek, half willingly, half reluctantly, waddled down the ramp to safety. He remained a guest in the rhinoceros stables for a couple of days, as his swimming pool had cracked in several places and needed a thorough overhaul.

There was no pool in the rhinoceros enclosure, and so Slávek was hosed down by anyone who happened to be passing by. The first day the hippo refused to eat anything, but already on the first night he showed himself nimble enough to climb over the railing between the two rhinoceros enclosures, demonstrating that there was clearly nothing wrong with him. At last there came the glorious day when Slávek could return to his home. Firefighters filled his pool with water – and Slávek inaugurated it by first taking a little sip. When the water level had visibly dropped, the hippo finally decided that it was time for some blissful wallowing in the pool.

That fall, we set about looking for a new female to cheer up our star-crossed lonely pachyderm. And we got lucky: already at the end of November we were welcoming to Prague a three-year-old female named Maruška, who had been born in Ostrava Zoo. She was much smaller than Slávek and initially, they were not exactly on peaceful terms, but gradually Slávek conceded that the thumbling who was sharing his home was indeed his bride-to-be and not just some calf – and they have been a happy couple ever since. So much so that in 2013 Maruška was already raising their second calf.